Jaký je smysl územního plánu?
Kancelář architekta města Brna považuje za nutné reagovat na článek JUDr. Závodského Soused „hampejzník“, aneb námitkujte návrh územního plánu (Zpravodaj městské části Brno-střed, č. 6). V článku se objevují nepravdivé informace očividně plynoucí z hlubokého nepochopení účelu a smyslu územního plánu, projekční činnosti i povolovacích procesů při výstavbě.
Každý územní plán jakéhokoli sídla obecně řečeno vybalancovává dvě protichůdné tendence. Tou první je ochrana všeho z celoměstského i regionálního pohledu cenného v území. Tou druhou je plán rozvoje města a rozvoj jeho infrastruktury opět z celoměstského i regionálního pohledu. Územní plán je tedy zjednodušeně řečeno dohoda mezi občany města, jeho samosprávami a státní správou, dohoda mezi zájmy veřejnými a soukromými, dohoda o rozvoji a ochraně.
Územní plán je dokument, který chápe město jako jeden celek, organismus, jehož části se vzájemně ovlivňují, a to včetně návaznosti na své okolí. Město je z hlediska územního plánu vnímáno jako území složené z mozaiky ploch různého využití a různých kapacit. Tato mozaika je propojena dopravní a technickou infrastrukturou opět o různých kapacitách. Jednotlivé plochy jsou spolu s infrastrukturou navzájem závislé a tvoří jeden nedělitelný celek.
Územní plán tedy říká, jaký objem zástavby umožní stávající infrastruktura, aby vše dohromady fungovalo, anebo naopak, jaká infrastruktura se musí vybudovat, aby mohly být další plochy zastavěny. Nad tím vším leží obecně sdílené hodnoty a vize, které se město zavázalo ctít a chránit, nebo které musí chránit ze zákona. Ochrana těchto hodnot jako první omezuje rozvoj města, zastavitelnost jednotlivých ploch i rozvoj infrastruktury.
Územní plán pracuje s měřítkem celého města, nikoli s měřítkem sousedovy zahrady, jak by si přál JUDr. Závodský. „Obecnost“ územního plánu není rizikem, ale naopak jeho zásadní vlastností, bez které by nedával smysl a byl nefunkční. Územní plán nepracuje s měřítkem sousedovy zahrady i jiných menších ploch a prvků také z toho důvodu, že jejich ochrana je zajištěna městskými a státními institucemi, jejichž nástroji jsou zákony, vyhlášky, oborové normy, standardy a jiné specializované dokumenty. Tato legislativa není „měkká“, jak tvrdí JUDr. Závodský, ale naopak tak přísná a složitá, že mnoho stavebních pozemků činí nezastavitelnými a mnoho smysluplných řešení a projektů nerealizovatelnými.
Z černých snů JUDr. Závodského o zaplavení Kraví hory „nafukovačkami“, o nevěstinci v sousedním domě, o obchodech s parkováním v obytné čtvrti a o zástavbě proluk v centru města lze usuzovat, že územní plán by toto všechno měl regulovat. Takový územní plán by byl nejen nerealizovatelný a nesmyslný, ale zdvojnásobením ochrany řešené jinou legislativou by zdvojnásobil povolovací proces každé stavby. Byl by totalitní. Územní plán nemá a nesmí být regulací všeho, nemůže totiž vědět, jaké záměry se objeví za rok, za dva, jak se změní životní prostředí, kam dospěje vývoj techniky, co vše si může vymyslet soused na své zahradě. Každý plán je vize toho, jak chceme v budoucnu postupovat, a je složen jen z těch věcí, které lze naplánovat nebo očekávat. Kdyby plán měl vzít v potaz veškeré extrémní situace a „kreativní výklady“, které mohou nastat, v důsledku by říkal: nedělejte nic. Nebyl by plánem, ale stavební uzávěrou, stopkou pro rozvoj města.
Slovy JUDr. Závodského neváhejte a zajímejte se. Ale hlavně studujte a ověřujte si, zdali je územní plán opravdu plný „zrad a skrček“, nebo jde o řešení, které je zdůvodněné a rozumné. Nenechte se zastrašit. Ptejte se, diskutujte, vznášejte námitky i připomínky. Buďte informovanými oponenty schopnými přispět k lepší dohodě o budoucnosti města, neboť toto je i náš cíl.
Ing. arch. David Zajíček, Kancelář architekta města Brna
Znění původního článku JUDr. Závodského naleznete zde (Zpravodaj městské části Brno-střed, č. 6).
