Příležitost jsem v Americe dostal díky hokeji

Rozhovor s městským architektem nejen o tom, že pracoval ve významných kancelářích po celém světe, ale také o tom, že už dva roky pomáhá určovat podobu Brna. Zdroj Brněnský deník.

PRACOVAL VE VÝZNAMNÝCH KANCELÁŘÍCH PO CELÉM SVĚTĚ. UŽ DVA ROKY ALE POMÁHÁ URČOVAT PODOBU BRNA. ARCHITEKT MICHAL SEDLÁČEK ŘÍKÁ:

Příležitost jsem v Americe dostal i díky hokeji

Autor: ANNA TIŠNOVSKÁ, Deník

Brno – Pracoval a měnil podobu světových velkoměst, v Los Angeles u toho hrál hokej. Přesto se vrátil do rodného Brna a už dva roky s týmem odborníků usiluje o to, jak ho měnit k lepšímu. Za Lužánkami, kde s hokejem začínal, si ale znovu zahrát netouží. „Dostat se na stadion bylo vždycky obtížné, špatně se tam chodilo,“ vzpomíná brněnský městský architekt Michal Sedláček.

Jak vidíte po dvou letech práci městského architekta, splnila vaše očekávání? Nejen splnila, ale překročila. Když jsem začínal, tak to měla být jen koncepční kancelář. V domě na Zelném trhu jsme zabrali jedno patro. Mysleli jsme si, že se vejdeme. Přibyla nám projekční a zpracovatelská práce. Už jsme skoro v celé budově. Máme devětadvacet zaměstnanců a devět studentů.

Byly začátky kvůli kritice lidí obtížné? Mnozí si říkali, že když město fungovalo třináct let bez kanceláře hlavního architekta, není důvod ji za peníze daňových poplatníků zřizovat. Máme přece stavební úřady a další odbory. Ne-uměli si představit, co budeme dělat. Je to i tím, že jsme začínali z ničeho, neměli jsme nábytek ani počítače. Dnes nikdo nemůže říci, že kancelář není potřeba. Je pro město důležitá.

Kritika už tedy utichla? Chvíli trvalo, než jsme mohli představit konkrétní výstupy naší práce. Změnilo se to přibližně po roce.

V současnosti pracujete na velkých projektech, třeba na změnách územního plánu. Za úkol jsme dostali zpracovat změny až poté, co radní vyhlásili tři výběrová řízení, do dvou se nepřihlásil nikdo a do třetího jen jedna firma. Nechci říkat, že jsme zachránci Brna, ale za posledních devět let nebyla schválena žádná změna územního plánu a Brno na ni čeká. Pro nás to byla velká událost. Změn je kolem dvou set padesáti. Hledali jsme pro tuto práci správné lidi.

I k těmto velkým projektům se u vás dostávají studenti? Máme celkem šest oddělení, studenti zatím působí ve čtyřech. Pracují na konkrétních urbanistických projektech, dopravních studiích nebo soutěžích. Mnozí třeba už píší diplomové práce, projektují. Vidí, co se ve městě děje.

K budoucí podobě Brna přispívají i soutěže? Má je na starosti oddělení veřejného prostoru. Například areál výstaviště mohou zájemci v současnosti vidět na výstavě v Místodržitelském paláci. Potom jsme připravili kreativní centrum v bývalé káznici na Cejlu, centrum volného času Novou Bystroušku a čtvrť Kaménky v Černovicích.

Která z nich byla podle vás nejzajímavější a proč? Všechny měly dobré výsledky, ale nejlépe dopadla káznice. Vítězný návrh je citlivý s ohledem na památkovou péči. A i když objekt mění, dál ho maximálně využívá.

Kromě toho pracujete i na veřejných místech, jaké studie připravujete? Prostranství si vybíráme. Máme připravené Halasovo náměstí, Tuřanské náměstí a částečně jsme řešili Dominikánské náměstí.

O Dominikánském náměstí se už také mluví kvůli soše Josefa II. Myslíte si, že hlasy zesílí? Určitě. Ani radní, kteří mají rozhodovat, nemají jednotný názor. Doporučili jsme dvě věci. Tou první je umístění makety, aby si lidé představili, jak bude náměstí vypadat, jak bude sousoší se dvěma alegoriemi vysoké. Vizualizace pro představu nestačí. Dále navrhujeme hlasování, ve kterém zjistíme, co si o tom Brňáci myslí.

Je podle vás přínosné, když rozhodují lidé? Pokud se jedná o sochu na náměstí, tak ano, pokud o polohu nádraží, tak ne. Když je to komplikované téma i pro odborníky, není v silách laiků jej posoudit.

Takže se to ukázalo i v referendu? A hned dvakrát. Nejvíce odhalil průzkum veřejného mínění z letošního ledna. V něm polovina lidí řekla, že neví, o jakých variantách se rozhoduje, a dvě třetiny zmínily, že se cítí málo informovaní. V tom jsem typický příklad. Kdybyste se mě před pár lety zeptala, kde má nádraží být, tak řeknu, ať zůstane, kde je. Pak jsem se účastnil soutěže na nádraží pod Petrovem. A přišel k tomu, že nádraží u řeky je reálnější možnost.

Kancelář navíc zpracovávala doporučení polohy nádraží pro zastupitele. K čemu? Většina zastupitelů nemůže prostudovat třináct set stránek studie proveditelnosti. Takže jsme dostali za úkol připravit doporučení z urbanistického, dopravního a ekonomického hlediska.

Jak těžké bylo doporučení obhájit? Po odborné stránce jsme byli připraveni dobře. Na tu smršť, co se spustila, jsme ale připraveni nebyli. Do hlasování zastupitelstva jsme byli terčem pro všechny odpůrce nádraží u řeky.

Jaký dopad na mínění lidí o nádraží měla vaše informační kampaň? Jak velký má dopad, zatím nevíme. Diskuze jsme vedli s lidmi v osmi městských částech, měli jsme dvě setkání se studenty vysokých škol, další se starosty městských částí a účastnili jsme se velké diskuze na radnici. Schůzku jsme nabídli i všem zastupitelským klubům.

S nimi jste museli mít ostrý střet, na poloze nádraží někteří stavěli kampaň. Mluvili jsme se zelenými, Žít Brno i Piráty. Na ostrý střet to sice vypadalo, nakonec byla diskuze věcná, o konkrétních otázkách. Naše stanovisko je založené na faktech, podložené argumenty.

Jak dopadly diskuze s lidmi? V hlasování před setkáním byli třeba lidé nejdříve nerozhodnutí, po přednášce byli ve velké většině pro variantu u řeky. Dává nám to naději, že když jsou lidé informovaní, podpoří odsunutou variantu.

Co se stane pokud vláda rozhodne o poloze u řeky? Projekt bude mít několik fází, my se soustředíme na přípravu nové čtvrti. Předpoklady jsou pro čtvrť ideální. Nové nádraží, řeka, výhled na Petrov. Nesmí skončit jako shluk vysokých domů a ulic plných aut.

Budete při jejím navrhování brát inspiraci v zahraničí? Určitě. Chceme město pro lidi, ne pro byznys či auta. Město jak pro ty, co v něm bydlí, tak i pro návštěvníky. Aby jim stálo za to se projít. Jako už dnes v centru. Z České na nádraží je cesta docela dlouhá, přesto jdou lidé pěšky. Udělají si procházku. Chceme, aby i v nové čtvrti nechtěli lidé hned skočit na tramvaj nebo do taxíku.

Měla by čtvrť vyrůst co nejdřív? Nic jiného nám ani nezbývá. Věřím, že už dozrála situace pro rozvoj této oblasti. Jižní čtvrť má výhodu, že vyroste na louce, ne v brownfieldu. Když už začneme, musíme čtvrť dokončit v rozumném termínu. Podobně je to s dětmi. Narodí se a rodič nemůže už jen plánovat, musí ho začít vychovávat.

Kancelář má stále jen poradní hlas. Chtěl byste někdy spíše ten rozhodující? Ne. Od toho jsou tu úřady. Nemáme kulaté razítko, věci, které děláme, nejsou závazné, ale zároveň můžeme radit všem a se všemi spolupracovat. Úspěch budujeme na našem kreditu, tím, že děláme dobrou práci. Takhle tato pozice funguje i v jiných českých městech.

Netoužíte někdy po návratu k práci v zahraničí? Netoužím. Někdy mě napadne, že bych mohl znovu projektovat, kreslit. Ale moje současná práce je jiná, člověk ovlivňuje celé město, ve kterém jsem se narodil, dlouho žil a studoval. Proto mi projektování nechybí.

Na které místo v Brně se rád vracíte? Brno toho má spoustu. Sice nemáme ten opravdový, nedobytný hrad, ale máme krásné historické centrum. Přehradu mám také rád. Brno je malé velké město, má správné měřítko. Za jiné české bych ho neměnil.

A za světové? Lákají mě velkoměsta, jsou zase úplně jiná. Žil jsem v Moskvě, New Yorku a Los Angeles. Ale jedno, které mě láká, je Šanghaj. Rozvíjí se dynamicky, zažívá to, co před lety Hongkong.

Na podzim nás čekají komunální volby. Jak se dotknou činnosti kanceláře? Věřím, že nijak. Pracujeme se všemi zastupiteli, snažíme se být mimo politiku a držet si roli poradní. Volby by na nás neměly mít vliv. To, že vznikne nová koalice, která nás bude chtít rušit, snad nepřipadá v úvahu. Na změnách územního plánu navíc budeme určitě pracovat následující tři roky.

Politici už slibují voličům třeba stadiony. Myslíte si, že jsou jejich sliby splnitelné? To je dobrý příklad. Politici mají vizi, my jsme tu od toho, abychom ukázali, jestli je reálná. Neříkáme, co chtějí slyšet, ale jak to je.

Jaký máte názor na brněnské stadiony? Nemyslím si, že by nutně musely být za Lužánkami. Hrával jsem hokej asi od pěti let až do osmnácti, trénoval jsem i za Lužánkami. Také v Rondu, ještě než ho v akci Z dostavěli.

Takže k Lužánkám máte vztah? Vůbec ne! Vždycky se tam špatně chodilo, doprava v těch místech nikdy moc nefungovala. Hodně jsem se tam nachodil pěšky s obrovskou taškou na tréninky, které bývaly brzo ráno nebo pozdě večer.

Hokej hrajete pořád? Už ne. Sice bych moc rád, ale nemám čas. Hrál jsem ještě v Americe. Existují tam poloamatérské ligy. A kancelář Franka Gehryho měla svůj tým. Začínali jsme na nejnižší úrovni, je jich devět, a my se dostali do té nejvyšší. Bylo to i tím, že za nás hráli bývalí hráči z NHL.

Jak těžké bylo se do firemního týmu dostat? Frank Gehry je původem Kanaďan. Když jsem se hlásil, posílal jsem krátký životopis. Do zálib jsem napsal hokejové pravé křídlo. U pohovoru jsem si všiml, že si to personalista zakroužkoval. Vzali mě a začal jsem pracovat v kanceláři asi o sto dvaceti lidech. Byl jsem tam teprve krátce, když jednoho dne Frank přišel k mému stolu a začal telefonovat. Mluvil snad půl hodiny. Když skončil, tak se mi omluvil, že mi blokoval místo. Představil jsem se mu a on řekl, jasně, já vím, ty hraješ hokej!