Na konci srpna nás čekala procházka za oponu největší scény střední Evropy – Janáčkova divadla. Zaměřili jsme se především na nedávnou rekonstrukci interiérů, včetně foyer a zázemí budovy. Divadlo jsme tak poznali i z druhé strany, jak ho běžný divák nevidí. Průvodci nám byli architekt Petr Hrůša, autor rekonstrukce, a správce budovy Marek Fruhvírt. Prohlídku jsme zahájili ve foyer, odkud jsme se přesunuli do zázemí pro herce i sbory. Dostali jsme se na jeviště za železnou oponu (protipožární), prošli jsme na střechu divadla s výhledem na Rooseveltovu a procházku jsme zakončili v horních patrech foyer, kde jsme také nahlédli do soukromých salónků.
Janáčkovo divadlo bylo otevřeno 2. října 1965 na urbanisticky významném místě tzv. okružní třídy, území s důležitými budovami a parky založenými po zbourání hradeb. Jeho lokace i podoba se hledaly minimálně od roku 1881 jako protiváha Německého městského divadla (dnes Mahenova). Nakonec vzešly roku 1956 z architektonické soutěže s navazujícími změnami v rámci brněnského Stavoprojektu. V průběhu 50 let se uskutečnily základní opravy, celková rekonstrukce technologií i zchátralých interiérů proběhla až v letech 2017-2019 pod vedením architekta Petra Hrůši.
Cílem rekonstrukce bylo rozvíjet kvality objektu, udržet jej v intaktní a funkčnější podobě. Zaměřila se na umělecká díla a kamenické výrobky, doplnění původního mobiliáře, zkvalitnění hygienického zázemí a zařízení pro návštěvníky, umělecké soubory i technické zaměstnance a opravu některých konstrukčních systémů (mj. střechy). Projekt řešil i výrazná témata jako slavnostní oponu, informační systém nebo detailní prvky grafiky.
Snahou architekta bylo zachovat estetiku tehdy objevovaného civilismu 60. let spočívajícího v kontrastu dnes téměř nedostupných anebo velmi drahých obkladů, zde z íránského jilmu a ořechu. Původním výtvarným kvalitám dala vyniknout obnova foyer s pozoruhodnými výtvarnými lomenicovými detaily stropu včetně osvětlení. Autorsky změněna byla naopak čelní stěna z červené švédské žuly v nízký reliéf s názvy devíti Janáčkových oper vygravírovaných do šedobílého mramoru.
– podrobnosti na Archiweb a Brněnský architektonický manuál.
Získat návrh proměny prostranství před nákupním centrem i přestavby bývalého objektu Tepláren na zařízení pro sport, volný čas a kulturu – takový byl cíl architektonické soutěže, kterou pro městskou část Brno – Nový Lískovec uspořádala Kancelář architekta města Brna. Odborná porota se během svého zasedání rozhodla udělit dvě druhá místa a takový výsledek schválila minulý týden rada městské části. Výsledná podoba lokality tak vzejde z dalšího jednání s oběma soutěžními týmy, jejichž návrhy se umístily nejvýše.
Salon dřevostaveb je největší nesoutěžní přehlídka toho nejlepšího, co vzniklo v oblasti nejen tuzemské dřevěné architektury. V GALERII! VSTUPTE si můžete prohlédnout výběr dvou desítek staveb zahrnující širokou škálu realizací – od těch nejmenších, drobných, které se skrývají v lese nebo doplňují ráz české krajiny, přes chatky, rodinné domy až po větší administrativní sídla společností. Spojujícím prvkem všech je jediný udržitelný a neustále dorůstající stavební materiál – dřevo.
Budova I se stala novou dominantou Dornychu i areálu Vlněny. Ambici oslovit má svým vstupem do celého komplexu, předsunutým parterem s obchodními prostory, okolím zrcadlícím se ve zvlněné fasádě i výraznou konzolou s podhledem se vzhledem nerezového plechu. A právě do této budovy vedla naše společná květnová procházka za architekturou. Průvodcem nám byl spoluautor budovy architekt Václav Hlaváček ze Studia acht.