Jedním z cílů nového územního plánu je zelenější Brno, jak toho chce dosáhnout?

Zeleň na míru každé části města

Návrh územního plánu vnímá z pohledu regulace zeleň ve dvou různých rovinách. Může jít o plochu se zelení v hlavní funkci – tak je tomu u ploch městské (Z) a krajinné zeleně (K) a ploch lesa (L) – nebo o plochu, ve které má zeleň funkci doplňkovou, jako např. v plochách bydlení (B) nebo veřejné vybavenosti (V).

Plochy krajinné zeleně jsou určené především k rozvoji přírodních a přírodě blízkých procesů, kde je vliv regulace člověka omezená. V území tak spolu s lesy a vodními plochami představují kostru ploch s vyšším stupněm ekologické stability. Územní systém ekologické stability (tj. celostátní síť ochrany přírody) je vymezován hlavně na těchto plochách stejně jako naprostá většina maloplošných zvláště chráněných území, významných krajinných prvků a dalších území podléhajících zákonné ochraně.

Plochami městské zeleně jsou především parky a významné parkově upravené plochy, nábřeží apod. Vymezovány jsou za účelem rozvoje a ochrany ploch zeleně s převažujícím vlivem kulturních zásahů člověka.

Denisovy sady jsou jednou z nejvýznamnějších ploch městské zeleně

Regulace podmínek využití v obou výše zmíněných typech ploch je poměrně přísná a vyplývá především z jejich charakteru. Neomezuje se však pouze na rekreaci v plochách veřejně přístupné zeleně nebo rozvoj přírodních podmínek v území. Hlavním využitím je vymezení pro poskytování ekosystémových služeb, tedy široké škály přínosů, které lidé získávají od ekosystémů – od čištění vody nebo kontroly záplav přes opylování plodin hmyzem po kulturní přínosy včetně rekreace nebo vzdělávání. Není proto umožněno diametrálně jiné využití jako například umísťování staveb bydlení, komerce apod.

Celková koncepce deklaratorně podporuje ochranu i zakládání uličních stromořadí a preferuje využívání adaptačních opatření. Zároveň jsou všechny prvky modrozelené infrastruktury z hlediska prostorové koordinace rovnocenné s vedením infrastruktury technické.

Součástí veřejného prostoru Husitské ulice je platanové stromořadí

Zeleň jako nezbytná součást města

Plochy zeleně v doplňkové funkci jsou v návrhu územního plánu součástí jiných funkčních ploch a podle toho také specificky regulovány. V plochách bydlení (B), smíšených obytných (C) a komerční vybavenosti (W) je stanoven minimální podíl zastoupení zeleně z výměry pozemku určeného pro nějaký záměr. U prvních dvou typů ploch je to 30 %, 20 % pak u poslední zmíněné. Tento podíl je nutné dodržet buď na terénu, na konstrukci podzemního, prvního nebo případně druhého nadzemního podlaží. Možná je přitom pouze forma intenzivní zeleně na konstrukci, extenzivní výsadba na střeše, jako jsou například rozchodníkové zelené střechy, možná není. Vzhledem k podmínkám stavebního zákona bohužel územní plán nedokáže regulovat podobu vegetace (její druhové a prostorové složení), což by bylo žádoucí s ohledem na adaptační opatření, předcházení riziku vzniku tepelného ostrova apod.

Aby však byla i tak zeleň dostatečně intenzivní, musí být použito vhodné vrstvy zeminy v dostatečném množství. Mocnost souvislého prokořenitelného souvrství pro stromy je proto stanovena v minimální tloušťce jednoho metru, pro ostatní vegetaci pak minimálně 30 cm. Minimální podíl zastoupení stromů musí být zároveň alespoň 30 % z celkové plochy zeleně u ploch B a C, resp. 50 % u ploch W. V případě malých nebo tvarově specifických pozemků je vyžadována plocha minimálně 16 m², která byla odvozena od požadavků na alespoň jeden menší strom. Regulativ dále řeší konkrétní výjimky, kdy není nutné zastoupení zeleně dodržet. Tyto výjimky vyplývají z podrobné analýzy území a bez jejich stanovení by v řadě případů fakticky hrozila stavební uzávěra (např. nároží, nerovnoměrná parcelace nebo stávající hustá zástavba v centru). Samostatně jsou v pravidlech uspořádání zástavby regulovány vnitrobloky. Důraz je zde kladen především na ochranu stávajících ploch zeleně před stavební činností ve stabilizovaných plochách.

Je nutné podotknout, že regulativ umožňující kompenzaci vegetace na konstrukci míří k systémovému řešení jako k prvku hospodaření s dešťovou vodou. Stavebně technické řešení takových souvrství ve větších plochách je však natolik nákladné, že bude využíváno jen u drahých pozemků v centru města. A zde je naopak intenzivní využití žádané a žádoucí. Nelze tedy očekávat, že se Brno promění v betonovou džungli se zelenými střechami, naopak s jeho dalším rozvojem podporujeme přibývání zeleně včetně výsadby tolik pro mikroklima důležitých stromů.

Charakter vegetace ve vnitroblocích může oscilovat od rekreace až po reprezentativní uspořádání

Myslíme na zahrádky i rozvojové lokality

U rozvojových lokalit ploch lehké výroby (E) a výroby a skladování (P) je regulace stanovena podrobněji formou tzv. karet lokalit. Zde je specifikováno minimální plošné zastoupení zeleně, zpravidla jde o 10 až 15 %. Požadavek je u velké většiny také na konkrétní formu, jako je např. stromořadí, a napojení na systém hospodaření s dešťovou vodou.

Z ostatních ploch s významným zastoupením vegetace je podrobněji specifikováno zastoupení zeleně u ploch zahrádek (I) s 80 % na terénu, rekreace (R) se 40 % na terénu a individuální rodinné rekreace (R/i) s 80 % na terénu. U ploch I a R/i je stanovena také maximální zastavěná plocha, která nesmí přesáhnout 40 m² (50 m² v rekreační oblasti Přehrada), resp. 80 m².

Zahrádkářské osady vytvářejí přechod mezi zastavěným územím města a volnou krajinou